Domů nám minulý víkend přibyl nový parťák, Polo Magnus Star Franke. Takže máme doma ne jednoho, ale dva „raptory“ (rozuměj samce FXD neboli Foxteriéra drsnosrstého). Jeho starší polobratr Ice Cream Star Franke zatím vypadá v klidu, smiřuje se s tím, že jeho život už nebude nikdy stejný jako byl před sobotou 7. února 2026. A my? Těšíme se na to, kolik radosti nám nový parťák přinese. Stay tuned…

Nejnovější fotky najdete vždy v albu na Fotkách Google – ICE CREAM Star Franke & POLO MAGNUS Star Franke…

Kompletní album: Šumava (březen 2025) -> Fotky Google.

Vstáváme do nádherného sobotního mrazivého rána. Na okolních loukách je jinovatka a tak neodolám a vyběhnu na chvilku ven. Je ještě zima, ale dá se to i v kraťasech. Poté co zbytek smečky posnídá, jedeme do Hartmanic dokoupit chybějící zásoby. Dokoupíme, dám v místní kavárně & vinotéce skvělé kafe, vytahujeme mapu na kapotu „Žraloka“ a rozhodujeme se pro výlet do strání nad Otavou. Auto necháváme na parkovišti na konci Vatětic a jdeme přes pastviny dolů z kopce směr Radešov. U Otavy se dáváme doprava proti proudu (doleva jsme už kdysi šli s Josefem, Rút a dětmi) a dojdeme až k k radešovskému kempu na protějším břehu. Tady odbočujeme zase doprava a cestou do ostrého kopce stoupáme do velkého Radkova. V kopci čekám na zbytek smečky u božích muk a dávám se do řeči s rodinou, co jde podle průvodce „Po stopách zaniklé Šumavy“. Zase se potvrzuje, že pokud někdo neumí s papírovou mapou, ta digitální v mobilu mu obvykle fakt nepomůže. Markéta, Jáchym a Marika s ICEm přicházejí, dáváme čaj z termosky a pokračujeme dál po zelené směrem na technickou památku – Smolnou pec. Tady lovíme místní kešku a jdeme přes Zálužice a Štěpanice do Kundratic. Zajímavá víska s bohatou, hlavně židovskou historii, datující svůj vznik do roku 1360. Na návsi zjišťujeme, že místní hospůdka je otevřená a nabízí speciality od řezníka na opačné straně návsi. Neodoláme skvělé tlačence, dobrému utopenci a říznému pivu s kozlem na půllitru. Občerstveni jdeme dál po cyklostezce do Palvínova a pak po místní silničce do Vatětic. Před odjezdem lovíme kešku u hezkého posezení v pastvinách, nasedáme a jedeme do Hartmanic prohlédnout si synagogu. Zajímavé místo s pohnutou historií. Poslechneme si povídání o historii židovského osídlení a synagogy, prohlédneme si výstavu o rekonstrukce a expozici věnovanou zaniklým šumavským vesnicím a osadám, zničeným po roce 1948. Tísnivý dojem jdeme rozptýlit dobrým jídlem do místního hotelu Vintíř. Po skvělé oběčeři (oběd/večeře) jdou Markéta a Marika na kafe do místní kavárničky & vinotéky a já, Jáchym a ICE neodoláme ještě malé procházce.

Pod vrcholem Hamižná u kapličky lovíme další kešku, zastavíme se na chvíli rozjímat nad osudy lidí, kteří tu putovali po kupecké stezce a po naučné stezce pokračujeme na vyhlídku do vnitrozemské části Šumavy. Moc hezké místo. Fotíme a sbíháme zpátky na zelenou značku, po ní na rozcestí Peklo, kde se buduje zbrusu nový rybník, a odtud se po žluté vracíme do Hartmanic. Vyzvedneme Markétu s Marikou a po náročném dni vyrážíme zpátky na Slučí tah… Večer mi dělá společnost skvělé stáčené primitivo z kavárny & vinotéky a spící ICE, který hlídá, jestli se neflákám a píšu…

Neděle. Další mrazivé ráno. Vstáváme brzo, abychom dojeli do pekárny na Kvildě včas a měli ještě všechny dobrůtky. Jedeme přes Prášily a Srní a lehce po osmé dorážíme do pekárny. Markéta, Jáchym a Marika dávají dobrůtky, já dobré espresso a doutník, předvádíme ICE (v pekárně sklízí obdiv a nadšení) a po dobré snídani se jdeme na chvilku projít po Kvildě. Zjišťujeme, že skoro všude je zavřeno a tak pokračujeme k vlčímu výběhu nad Srním. Já a ICE se jdeme projít na louky nad Srním a Markéta, Jáchym a Marika jdou na vlky. Pohoda na obou stranách, my si to s ICEm užíváme, příroda na loukách je úžasná, vlci se dneska taky předvedli včetně interakcí ve smečce a tak jsou obě skupiny moc spokojené. Vlčí návštěva se protáhla a tak pokračujeme směr Plánice, kde máme v 12:30 vyzvedávat Robina. Máme chvilku, a zastavujeme v milovaných Velharticích. Parkujeme u bramboromatu, jdeme se projít na hrad (tedy do jeho okolí, hrad je zavřený), po 12té dáváme rychlý oběd a testujeme bramboromat a jedeme pro Robina. Vyzvednutí klapne na minutu a už frčíme domů. Cestou se ještě zastavíme na parkovišti pod hradem Točník, abychom ICEovi dopřáli trénink odběhů do plochy. Trénink O. K., ICE pracuje skvěle…

Velikonoce! Tradiční táboření s Jozefem, Rút, Kesi, Tobikem a Šimonem plánujeme tentokrát „na konec světa (Slezska)“, do kraje, který neznáme, na Osoblažsko. Naším domovem se má na příští čtyři dny stát „Bezkempu camp“ ve vesničce Jindřichovice.

Cesta přes Polsko nakonec trvá víc než pět hodin. Zpříjemňujeme si ji dobrým kafem na pumpě na D11 a úžasnými pohledy do krajiny na polsko-českém pomezí.

Samotný kemp nemá chybu – splachovací WC, kuchyňka v přístřešku a krásné místo s výhledem na jelení oboru. Sice lezavo, ale skvělé steaky od Jáchyma a pocit z nového stanu Coleman Darwin 2+ zpříjemňují večer.

Fotky z cesty jsou v albu Rychlebské hory (duben 2022) ve Fotkách Google.